pátek 9. října 2015

Můj příběh v 10 větách (tak málo?)

Nejvíc ze všeho miluji tyhle články! Nakukování lidem do hlav, do domovů a také do života. A přesně takhle jsem nakoukla i velmi zajímavé a inspirativní slečně Terezce a ráda se účastním její soutěže a hlavně výzvy - napsat svůj životní příběh v 10 větách.

To znamená vlastně takový malý životopis. Ale deset vět? Beru to jako přibližný počet, kdy mi učitel češtiny na střední neustále vyčítal mé nikdy nekončící souvětí. :) Tak tedy příběh, a to i přesto, že se snažím na blog vkládat co nejméně svých osobních fotek - možná protože od toho mám stránku se slovem TVÁŘ(face) v názvu:) 
Narodila jsem se v malé vesničce mezi vinohrady a neuvěřitelně krásným lesem. Dodnes věřím, že v mé rodné vísce dávají dobrou noc lišky a možná i jiní obyvatelé lesa. Třeba skřítkové a víly:) Jako malá jsem chtěla být kluk. Nevím proč, ale věřila jsem, že ti to mají v životě jednodušší a hlavně si mohou dovolit úplně všechno! Takže jsem jezdila na kole a hrála střílečky, padala do potoku a vracela se s odranými koleny. Hrála si s autíčky a prakem. Všechny panenky jsem oholila do hola anebo jim minimálně obarvila vlasy na modro.

Byla jsem první dítě v docela velké a početné rodině. Jsem vděčná, že jsem zažila skoro všechny prarodiče a užívala si rozmazlování všech. Celé dětství jsem neuvěřitelně zlobila a se zamračeným výrazem se vztekala. Byla jsem rozhodnutá, že jednou určitě uteču až na konec světa a budu si tam dělat co chci.
Po zvládnutí základní školy s vyznamenáním jsem nastoupila na Obchodní akademii, kde jsem se neuvěřitelně trápila ekonomikou a účetnictvím. Já, člověk umělec! A po maturitě? Opravdu jsem utekla. Ale ne na konec světa, ale pouhopouze do Brna. Do města s obrovskou duší a hřejivým srdcem. To místo jsem si zamilovala a prožila tu vzlety, pády i rozlety.
Zkoušela jsem studovat Pedagogickou fakultu, ale přitom jsem i pracovala. Práce dostala přednost a já vystřídala finanční poradenství, bankovní přepážku, pracovníka informací i advokátní kancelář. To vše asi proto, abych zjistila, že tudy cesta nevede. Začala jsem psát a živit se na vlastní pěst. A zjistila jsem, že mě to neskutečně baví a naplňuje.
Potkala jsem v životě správné lidi a byla ve správnou dobu na správném místě. Někdo tomu říká štěstí, ale já si prostě a jednoduše posílám přání do vesmíru:) I díky tomu jsem dnes tam, kde jsem. A mít k tomu mému "čarování" štěstí na lidi je v životě jeden z největších úspěchů. Je mi 26 a vydala jsem první knihu a další bych chtěla stihnout dalším rokem. Vrátila jsem se na vysokou a zbývá mi rok na Filozofické fakultě. Občas se musím štípnout, jestli se mi život jen nezdá a jestli jsem to opravdu já, která žije svůj sen. 
Naučila jsem se víc usmívat než mračit, z každého nezdaru si vzít ponaučení a hlavně dělat velké sedmimílové kroky zpátky k přírodě. Tam, kam patříme a kde dostáváme energii úplně zadarmo! Koupila jsem si vlastní zahradu a raduji se z každého malého rajčátka, otáčím se za krásnými lidmi a pořád jsem to já, která nakukuje do domů, kde mají rozsvícené světlo. 
Mimo jiné jsem v Brnéčku našla i svou pravou lásku. A poznala jsem to tak, protože muž, který jde tuto cestu vedle mě, tak mě bere a miluje právě takovou jaká jsem. Dá mi pusu, i když mám šmouhu na nose od barev, poslouchá mě, i když mu stokrát vyprávím ten stejný vtip a o půlnoci se mnou klidně jede do nonstop Tesca, protože mám chuť třeba na banánový džus! Je to má půlka, která mě doplňuje a dělá mě lepším člověkem. A já si možná až teď, ale fakt! zavčas uvědomuji, jak moc je láska pro spokojený život důležitá!

Svět mě zajímá a ráda jej prozkoumávám. I z toho důvodu jsem začala psát tento blog a jsem nadšená tím, kolik nových přátel a cenných duší jsem za tu dobu poznala. Těším se na každý nový den a vážím si právě této chvíle, kterou žijeme. Vím, že slova dokážou mít někdy obrovskou moc a víc než cokoliv jiného na světě chci s vámi mluvit, a něco vám při tom říkat!
S láskou a pokorou

Dnes se zvláštním odhaleným pocitem

Nahá

P.S. Budu ráda, když dnes i vy odložíte své tajemné závoje a podělíte se s námi o svůj příběh. A ráda nakouknu i do toho vašeho pokoje, kde se právě svítí:)

13 komentářů:

  1. Odpovědi
    1. Děkuji:) To je tak, když jde člověk s kůží na trh:)

      Vymazat
  2. Moc hezky si to napsala :-) jsem taky z malé vísky na Moravě, taky jsem studovala (chvilku) v Brně a taky jsem TEĎ v životě spokojená :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji a jsem ráda, že je nás spokojených víc:)

      Vymazat
  3. Moc pěkné fotky a skvěle napsané!

    OdpovědětVymazat
  4. Míšo, děkuju, žes byla součástí tady toho malé narozeninového projektu. Moc si toho vážím a jsem ráda! A upřímně, jsem nadšená z tvého stylu psaní, jsi fakt talentovaná! Ať se ti daří a někdy příště, jo? :) Terez

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Není zač, jsem ráda, že jsem se mohla zúčastnit:) A děkuji za lichotky:) Někdy příště, určitě!:) M.

      Vymazat
  5. Fakt skvělý článek :) Také studuji obchodní akademii a ekonomiku s účetnictvím nesnáším :D

    OdpovědětVymazat